Tak "zimní sezona" byla oficiálně ukončena už tak před třemi týdny. Od začátku února jsem na běžkách nejspíš nestála a pejskové si užívali vzhledem k namrzlým cestám a lenosti paničky spíš volna. Jaro přišlo trochu předčasně, a tak díky teplým slunečným dnům, kdy teploměr sahá k 20 stupňům začínáme intenzivněji běhat. Cesty jsou sice ještě namrzlé, ale bez psa se běží dobře, na suché úseky psy připínáme. Dokonce jsem si už s Vimem střihla svižnější 4 km a byla jsem překvapená, jak hezky se oproti loňsku běželo. Zatímco v předchozích měsících jsme netrpělivě čekali na sníh, který v úhrnných srážkách přišel asi ve 40 cm, teď čekáme, až konečně rozmrznou všechny lesní cesty a bude možné vyrazit na kolo nebo koloběžku.
Nově sestavenou koloběžku jsem otestovala v nížinách. Lehká přední vidlice je prostě parádní. To, že není odpružená není téměř cítit, zato při odrazu je hodně cítit, jak jde dopředu. A aby pejskové nepřišli zkrátka, zkusili jsme je poprvé ke koloběžce zapřáhnout na cca 1,5 km spolu ve dvojce. Vim na začátku schytal pár kousanců za krk, ale jakmile chytli rytmus, byla to paráda. Kopce, v nichž jsem obvykle hodně dloubala, jsme projeli bez mého přičinění. Nádhera. Když si představím, že Trinečka ještě vůbec není natrénovaná a že tedy té síly bude jednou ještě víc, nejsem si jistá, jestli to s nimi na koloběžce zvládnu. Vimovi zase moc vyhovovalo, že má psa vedle sebe a oproti individuální projížďce toho ze sebe vydal mnohem více. To mě na jednu stranu potěšilo, a na druhou stranu mi to bylo trochu líto, protože zatím neplánujeme, že by Vim a Triny jezdili ve dvojce, a tak se bude muset Vimeček dál snažit sám za sebe.
A k domácímu kutilství. K tomu mě dohnalo Trinečky nakusování vodítek a potřeba trochu rozmnožit naše vybavení alespoň o jednu tažnou šňůru navíc. Vyhovují mi šňůry od Non-Stopu kvůli jejich odpružení. Ale když se podívám na jejich cenu a představím si, že k ní přijde Trina, nenápadně si kousne a já budu moct kupovat další...nic moc. Tak jsem se sebrala, zajela do stavebnin pro gumicuk o tloušťce 10mm (celkem velká guma) a do Hudy sportu pro dva metry ploché smyce. S heslem "uzlem nic nezkazíš" jsem pružnou a pevnou část svázala k sobě tak, aby šňůra nebyla pro psa nebezpečná, kdyby rupla, navázala ještě karabiny (zatím jen co dům dal) a tažná šňůra byla na světě. Cenově vyšla včetně kvalitnějších karabin (ty tam ještě nejsou a jsou nejdražší položkou) a nějakých nákladů jako je nafta na cca. 200 Kč. Po otestování, kdy vše zdá se drželo, jsem vytvořila ještě verzi s rozdvojkou na konci. Jestli jim budu věřit i v závodě nevím, ale jako tréninková pomůcka budou, doufám, super. A hlavně, pokud nějaká část nevydrží, prostě jí za pár korun nahradím. Tak snad aspoň chvíli budou sloužit.
Nově sestavenou koloběžku jsem otestovala v nížinách. Lehká přední vidlice je prostě parádní. To, že není odpružená není téměř cítit, zato při odrazu je hodně cítit, jak jde dopředu. A aby pejskové nepřišli zkrátka, zkusili jsme je poprvé ke koloběžce zapřáhnout na cca 1,5 km spolu ve dvojce. Vim na začátku schytal pár kousanců za krk, ale jakmile chytli rytmus, byla to paráda. Kopce, v nichž jsem obvykle hodně dloubala, jsme projeli bez mého přičinění. Nádhera. Když si představím, že Trinečka ještě vůbec není natrénovaná a že tedy té síly bude jednou ještě víc, nejsem si jistá, jestli to s nimi na koloběžce zvládnu. Vimovi zase moc vyhovovalo, že má psa vedle sebe a oproti individuální projížďce toho ze sebe vydal mnohem více. To mě na jednu stranu potěšilo, a na druhou stranu mi to bylo trochu líto, protože zatím neplánujeme, že by Vim a Triny jezdili ve dvojce, a tak se bude muset Vimeček dál snažit sám za sebe.
A k domácímu kutilství. K tomu mě dohnalo Trinečky nakusování vodítek a potřeba trochu rozmnožit naše vybavení alespoň o jednu tažnou šňůru navíc. Vyhovují mi šňůry od Non-Stopu kvůli jejich odpružení. Ale když se podívám na jejich cenu a představím si, že k ní přijde Trina, nenápadně si kousne a já budu moct kupovat další...nic moc. Tak jsem se sebrala, zajela do stavebnin pro gumicuk o tloušťce 10mm (celkem velká guma) a do Hudy sportu pro dva metry ploché smyce. S heslem "uzlem nic nezkazíš" jsem pružnou a pevnou část svázala k sobě tak, aby šňůra nebyla pro psa nebezpečná, kdyby rupla, navázala ještě karabiny (zatím jen co dům dal) a tažná šňůra byla na světě. Cenově vyšla včetně kvalitnějších karabin (ty tam ještě nejsou a jsou nejdražší položkou) a nějakých nákladů jako je nafta na cca. 200 Kč. Po otestování, kdy vše zdá se drželo, jsem vytvořila ještě verzi s rozdvojkou na konci. Jestli jim budu věřit i v závodě nevím, ale jako tréninková pomůcka budou, doufám, super. A hlavně, pokud nějaká část nevydrží, prostě jí za pár korun nahradím. Tak snad aspoň chvíli budou sloužit.