V sobotu 17. 5. jsme se vydali do Bezděkova. I když některé předpovědi vypadaly docela slibně, celé sobotní odpoledne pršelo, a tak se měřený trénink nakonec nekonal. Psi ani nechtěli vylézat z auta, takže je to určitě potěšilo.
V neděli se závodilo až od 3 odpoledne, a tak jsme dopoledne pomohli s přípravami závodu. Ty probíhaly za podpory vydatného deště. Na trati se postupně tvořily zajímavé louže a my se už těšili až si je proběhneme. Pro pejsky to bylo snad ideální počasí. Žádné velké teplo, měkký povrch a občerstvovací stanice, kam se jen podíváš. Pavel startoval s Trinečkou v jejím prvním závodě dřív než já, tak jsem jim nervózně dělala asistenci. Po předchozích zkušenostech jsme se rozhodli psy pořádně namočit a určitě to byla dobrá volba. Na startu se Trinečka ozývala svými tradičními trilky a na povel vyrazila dopředu. Byla jsem napjatá, jak poběží a jestli se Pavlovi podaří naplnit předsevzetí skončit do 10. místa.
Hned po Pavlovo startu jsem šla pro Vima, který už v autě předváděl hezký koncert. Oblékla jsme ho a vyrazili jsme na koupel v potoce a start. Po startu Vim makal jak blázen ve snaze dohnat všechny psy před ním. Dlouhá rovinka byla konečně za námi, výběh byl naprosto bezbolestný. Následovalo pár skoků přes kořeny a dlouhý seběh k náběhu do druhého kola. Tady už jsem si říkala, že je to podezřele dlouhé. Po náběhu do druhého kola Vimeček poprvé zaklusal před publikem. Asi si myslel, že je to cíl, ale hned po vyběhnutí ze zatáčky na povel začal znovu krásně táhnout. Další potíž nastala, když jsme dotáhli skupinku, která teprve nabíhala do druhého kola a my se oddělili do cíle. Vimeček to nemohl pochopit, proč se mu děje taková křivda a nemůže běžet s ostatníma a trochu polevil. V cílové rovince ale překvapil a na go se rozeběhl s takovou vervou, že jsem to na asfaltu málem neustála. Tak trochu na sebe vyzradil, že má fyzické rezervy. V cíli jsem byla šťastná, protože pokud porovnám náš výkon s tím loňským, je to minimálně o 100 % lepší (3 minuty). Navíc jsme se ujistila v tom, že už můžu Vimovi věřit, že mě v tom nenechá samotnou a že dokáže krásně táhnout od začátku až do konce. Teď už jsou fyzické rezervy hlavně na mojí straně.
Trinečka svůj první závod zvládla bezvadně. Ani jednou nezaklusala a celou dobu dřela jako kůň. Dvakrát se snažila psy po cestě "kontaktovat", na tom budeme muset ještě zapracovat, ale jinak je naše princezna hvězda. Po závodě lítala šťastná po louce a vypadala, jako by ani nic neběžela.
Nakonec se nám podařilo urvat 5. místo s Vimem, ale bedna už nebyla tak daleko. Zkrátka pro nás to byl další vydařený závod. Pavel si splnil předsevzetí a skončil 9. v kategorii mužů se psy nad 25 kg s Trinečkou. Ze závodů si přivezl pekelně namožené svaly a skvělý pocit, že jako neběžec dosáhl skoro stejného času jako já s Vimem.
V neděli se závodilo až od 3 odpoledne, a tak jsme dopoledne pomohli s přípravami závodu. Ty probíhaly za podpory vydatného deště. Na trati se postupně tvořily zajímavé louže a my se už těšili až si je proběhneme. Pro pejsky to bylo snad ideální počasí. Žádné velké teplo, měkký povrch a občerstvovací stanice, kam se jen podíváš. Pavel startoval s Trinečkou v jejím prvním závodě dřív než já, tak jsem jim nervózně dělala asistenci. Po předchozích zkušenostech jsme se rozhodli psy pořádně namočit a určitě to byla dobrá volba. Na startu se Trinečka ozývala svými tradičními trilky a na povel vyrazila dopředu. Byla jsem napjatá, jak poběží a jestli se Pavlovi podaří naplnit předsevzetí skončit do 10. místa.
Hned po Pavlovo startu jsem šla pro Vima, který už v autě předváděl hezký koncert. Oblékla jsme ho a vyrazili jsme na koupel v potoce a start. Po startu Vim makal jak blázen ve snaze dohnat všechny psy před ním. Dlouhá rovinka byla konečně za námi, výběh byl naprosto bezbolestný. Následovalo pár skoků přes kořeny a dlouhý seběh k náběhu do druhého kola. Tady už jsem si říkala, že je to podezřele dlouhé. Po náběhu do druhého kola Vimeček poprvé zaklusal před publikem. Asi si myslel, že je to cíl, ale hned po vyběhnutí ze zatáčky na povel začal znovu krásně táhnout. Další potíž nastala, když jsme dotáhli skupinku, která teprve nabíhala do druhého kola a my se oddělili do cíle. Vimeček to nemohl pochopit, proč se mu děje taková křivda a nemůže běžet s ostatníma a trochu polevil. V cílové rovince ale překvapil a na go se rozeběhl s takovou vervou, že jsem to na asfaltu málem neustála. Tak trochu na sebe vyzradil, že má fyzické rezervy. V cíli jsem byla šťastná, protože pokud porovnám náš výkon s tím loňským, je to minimálně o 100 % lepší (3 minuty). Navíc jsme se ujistila v tom, že už můžu Vimovi věřit, že mě v tom nenechá samotnou a že dokáže krásně táhnout od začátku až do konce. Teď už jsou fyzické rezervy hlavně na mojí straně.
Trinečka svůj první závod zvládla bezvadně. Ani jednou nezaklusala a celou dobu dřela jako kůň. Dvakrát se snažila psy po cestě "kontaktovat", na tom budeme muset ještě zapracovat, ale jinak je naše princezna hvězda. Po závodě lítala šťastná po louce a vypadala, jako by ani nic neběžela.
Nakonec se nám podařilo urvat 5. místo s Vimem, ale bedna už nebyla tak daleko. Zkrátka pro nás to byl další vydařený závod. Pavel si splnil předsevzetí a skončil 9. v kategorii mužů se psy nad 25 kg s Trinečkou. Ze závodů si přivezl pekelně namožené svaly a skvělý pocit, že jako neběžec dosáhl skoro stejného času jako já s Vimem.