Stejně jako loni bylo celý víkend slušné vedro, ale v den závodu někteří účastníci měli poránu i mikinu, tak jsem si dělala naděje, že to bude v pohodě. Horko nakonec tak strašné nebylo a my jsme s Trinkou stály na startu jako druhé za běžkyní bez psa. Trinka mi na start šla celou dobu u nohy a zvukově se projevovala na své možnosti celkem mírně, až jsem si říkala, co se to s ní děje. To vyvrcholilo tím, že na startu stála jako beránek a čuměla před sebe. Při odpočítávání stále nic, ale na GO vyrazila jako střela. Je to statečná silná slečna, protože mě dovláčela až do cíle ve cvalu a jakmile jsme protly cílovou pásku, udělala otočku o 180 a tentokrát se už hlasitě dožadovala dalšího startu. Závody prostě miluje. Navíc, i když jsme hodně času strávily ochlazováním po cestě, se splnil můj cíl, když jsme doběhly v čase jen o něco delším než 23 minut. Celkově nám to stačilo na 13. místo z cirka 60 canicrossařek.
I mamka se předvedla a limit splnila. O to víc byla spokojená, když zkončila v polovině startovního pole a porazila i některé pejsky.