Na doporučení Báry Vlčkové jsme ještě plně nepropadli autoimunitnímu onemocnění a kortikoidům a vyrazili jsme na celodenní výlet za Plzeň do Starého Plzence. Cílem byla "psí fyzioterapie" v podobě Dornovy metody. Paní Vima prohmatala a usoudila, že má dost posunutou čelist. Pár chvaty, které se Vimovi zrovna moc nelíbily, posunula čelist do správné pozice s tím, že výsledek by měl být patrný do několika dnů. Po desetiminutové akci jsme se vydali na dvouhodinovou cestu domů.
Po návratu jsem jela za naším veterinářem, s příběhem, kde jsme byli a otázkou, zda pokračovat v léčbě kortikoidy. Ten řekl, že diagnóza autoimunitního onemocnění se mu zdála od začátku divná (ještě, že se to člověk dozví až po vlastním pátrání...) a že léčbu máme přerušit.
Zatím je znát, že Vima tlama asi trochu bolí po zákroku, ale bolest ho moc neovlivňuje. Při zívání otevírá chřtán tak na 70 % a doufáme, že za pár dní už bude zase 100%.
Po návratu jsem jela za naším veterinářem, s příběhem, kde jsme byli a otázkou, zda pokračovat v léčbě kortikoidy. Ten řekl, že diagnóza autoimunitního onemocnění se mu zdála od začátku divná (ještě, že se to člověk dozví až po vlastním pátrání...) a že léčbu máme přerušit.
Zatím je znát, že Vima tlama asi trochu bolí po zákroku, ale bolest ho moc neovlivňuje. Při zívání otevírá chřtán tak na 70 % a doufáme, že za pár dní už bude zase 100%.