Snažíme se pilně trénovat, i když nutno říct, že ne vše vychází podle představ. Na konci srpna tréninkový plán přerušila naše svatba, která organizačně zabrala mnohem více času než jsme čekali. Síla a čas na běhání s pejsky tedy moc nebyla. Po svatbě jsme se vydali na cestu do Holandska, kde jsme psíky sporadicky trénovali a bylo znát, že jejich fyzička místo toho, aby před sezonou rostla spíše stagnovala. Po návratu ze svatební cesty jsme se trochu zase rozjeli, což záhy přerušila jakási chřipková epidemie v celé rodině.
Psíci tak mají odtrénováno asi o polovinu méně. I tak ale musím uznat, že letos stavíme na lepším základu než vloni a že práce a výkony, jaké předvádí nejsou úplně k zahození. Po většinu času trénujeme na sílu v poměrně pomalých podmínkách a tempu cca 20 km/h. Takovýmto tempem už zvládají zaběhnout 5 km v plném nasazení. Včera jsem s nimi ale udělala takový rychlostní test a zajeli jsme jednu testovací trať, která v první polovině stále stoupá po rychlém povrchu a po stejném povrchu v druhé polovině pozvolna klesá. První půlka do kopce šla pejskům perfektně. Časově byl tento úsek o poznání rychlejší než u Vima v předchozí sezoně, kámen úrazu však přišel při sjíždění dolů. Nechtěla jsem je pustit do plné rychlosti, ale překvapilo mě, že nejrychlejší postup z kopce, který ještě zvládali byl asi 25 km/h. Ke konci navíc bylo vidět, že je toho na ně ještě moc.
A teď babo raď. Všeobecná tréninková rada je nepouštět se do rychlosti. Jak ale psa na tu rychlost zvyknu? Pokud ho potom v závodě pustím naplno a on se mi po pár kilometrech spálí... Zkusím se trochu inspirovat lidskými atlety a zajet s pejsky pár rychlostních úseků, kdy nepojedou naplno celou trať v kuse, ale po jednotlivých úsekách. Snad se jim ta rychlost dostane trochu pod kůži. Navíc již za 3 týdny nás čekají závody o vzdálenosti 6 km, takže je nutné prodlužovat i vzdálenost. Inu, máme toho ještě hodně před sebou a zdá se, že stejně jako loni budeme letos sbírat spoustu zkušeností.
Psíci tak mají odtrénováno asi o polovinu méně. I tak ale musím uznat, že letos stavíme na lepším základu než vloni a že práce a výkony, jaké předvádí nejsou úplně k zahození. Po většinu času trénujeme na sílu v poměrně pomalých podmínkách a tempu cca 20 km/h. Takovýmto tempem už zvládají zaběhnout 5 km v plném nasazení. Včera jsem s nimi ale udělala takový rychlostní test a zajeli jsme jednu testovací trať, která v první polovině stále stoupá po rychlém povrchu a po stejném povrchu v druhé polovině pozvolna klesá. První půlka do kopce šla pejskům perfektně. Časově byl tento úsek o poznání rychlejší než u Vima v předchozí sezoně, kámen úrazu však přišel při sjíždění dolů. Nechtěla jsem je pustit do plné rychlosti, ale překvapilo mě, že nejrychlejší postup z kopce, který ještě zvládali byl asi 25 km/h. Ke konci navíc bylo vidět, že je toho na ně ještě moc.
A teď babo raď. Všeobecná tréninková rada je nepouštět se do rychlosti. Jak ale psa na tu rychlost zvyknu? Pokud ho potom v závodě pustím naplno a on se mi po pár kilometrech spálí... Zkusím se trochu inspirovat lidskými atlety a zajet s pejsky pár rychlostních úseků, kdy nepojedou naplno celou trať v kuse, ale po jednotlivých úsekách. Snad se jim ta rychlost dostane trochu pod kůži. Navíc již za 3 týdny nás čekají závody o vzdálenosti 6 km, takže je nutné prodlužovat i vzdálenost. Inu, máme toho ještě hodně před sebou a zdá se, že stejně jako loni budeme letos sbírat spoustu zkušeností.