Krásné jarní počasí sice způsobuje, že spíše než tréninku se věnujeme povalování na sluníčku, ale i tak se chystáme na první závod letošní sezony. Čeká nás Nativia Challenge v Rokytnici nad Jizerou. Díky horám snad nebude žádné velké vedro a navíc podle výškového profilu to vypadá, že se poběží krušných prvních 2,5 kilometru, a poté už jenom klesání 2 km až do cíle. To by nám mohlo vyhovovat až se s Vimečkem vyšťavíme v kopci. První závod si střihne i Trinuše s Pavlem. Bude to takové "na zkoušku". Konečně už začíná vypadat jako dospělý pes a ne jako malá vyžlička. Myslím, že Trinka bude na startu dost stresovat, tak je čas začít se trochu otrkávat. Po cestě by měla být spousta potoků k ovlažení psů, tak snad se jí bude první závod líbit.
O víkendu nám bylo ctí hostit workshop pro instruktory canicrossu. Sjelo se celkem 20 nadšenců se svými čtyřnohými kámoši a na Javorce tak bylo hodně veselo. Mezi staráním se o hosty nám zbývalo ještě dost času na to, abychom se účastnili přednášek a praktických ukázek a určitě to stálo za to.
Kromě konkrétních informací a tréninkových tipů jsem si z workshopu odnesla hlavně to, že je třeba odlišovat psího a lidského sportovce více než jsem si myslela. Přes zimu jsme teď měli poměrně dlouhou tréninkovou pauzu, abychom se s Vimem trochu vyresetovali a snažíme se teď začínat tak trochu od začátku. Když si představím, jak moc a jaké vzdálenosti (klidně i 5 km 4 x týdně) jsme loni běhali s Vimečkem na běžkách v době, kdy mu nebyl ani rok a kdy vlastně ještě ani pořádně nechápal, co po něm chci (to zjistil vlastně až na prvních závodech), dokážu si představit, jak to měl v té jeho citlivé palici pomotané. Na jednu stranu ho baví běhat s ostatními psy a makat v zápřahu, na druhou stranu ze sebe prostě nevydával všechno. Myslím, že se tak trochu bál jít naplno. Letos na to tedy jdeme z druhého konce. Vim běhá společně s Trinkou hodně na volno a v zápřahu se snažím nikdy nezajít tak daleko, aby se na mě začal ohlížet, že nemůže, nebo začal klusat. A při společném tréninku na workshopu mi, snad i díky tomu, přišel Vimeček jako vyměněný. Krásně šel dopředu, i když byl první, a bylo znát, že si běhání užívá. Měli jsme tak radost oba dva. Trinečka taky poprvé vyběhla s ostatními psy a vedla si překvapivě dobře. Z některých situací byla celkem zaskočená, ale po menších korekcích je zvládla. Zkusíme pro letošek zvolit v tréninku více kvality než kvantity a když je mi tak trochu líto, že toho tolik nenaběháme společně v zápřahu, mám pocit, že pro Trinečky mladé tělo a Vimovo "poblázněnou" hlavu to tak bude lepší. Přeci jenom to, jak se nám nedařilo natrénovat v loňském roce, má dost možná kořeny v přetrénovaní psího a nenatrénování lidského sportovce. Moje představa nadcházejících tréninků je tedy taková, že zápřah přichází v úvahu 3 x, max 4 x týdně s tím, že 2 x k tomu půjdou psi na volno při kole/koloběžce/běhu a makat budu já a 2 x půjdou na obyčejnou procházku. Oproti loňsku je tedy čeká mnohem více pohybu než zápřahu. Sama jsem zvědavá, jak se to promítne do výsledku. Jedním jsem si ale jistá, určitě budu mít doma spokojené a veselé psy. Teda bomby jedeme jenom v rámci jarní přípravy, takže takové odlehčené. Ale mám z nás všech prostě radost. U Vima je oproti loňsku rok rozdíl cítit a běh s ním se změnil spíše na vláčení mě po pláních. Má mnohem větší sílu než loni a jako tým jsme sehranější, takže i když už se mu nechce nebo nemůže, na můj povel to ještě zkusí. Co se fyzičky týká, já jsem na tom určitě lépe než loni. Vim po zimě, která zimou nebyla už trochu shodil nadbytečná kila a je zpátky na svých 34/35 kg, jenom mu trochu chybí kondice. Naběhá teď ale hodně kilometrů na volno u kola prokládaných zápřahem, takže si myslím, že všeobecná kondice se zase vrátí. Včera jsme byli na kontrolním měření a čtyřkilometrovou trať z loňska jsme zaběhli ještě o 10 vteřin rychleji než byl nejrychlejší čas a asi o minutu rychleji než ve stejném období loni (to byl Vim ale čerstvý roček).
Trinečka je pro mě obrovský talent a trénink s ní je velká zábava. Je tak neskutečně urputná, že se tomu člověk nemůže nesmát. Prvních dvacet metrů od startu ještě stíhá vydávat skřeky nadšení. Zatím jsme nezažili, že by v tahu někde polevila. Její nožky jedou pořád naplno, i kdyby měla stát na místě. Na to, jaké má oproti Vimovi křehké tělíčko, má i celkem páru. Zatím běhá na sílu, třeba 3 x 1 km rozložený do celkem 9, takže 3 v tahu a 6 na volno. S Vimem se tak v tahu střídají, část běžím sama za sebe a pro všechny je to zábava. Někdy máme hromadný start i s Pavlem, to je potom skvělá příprava na závody, když se oba snažíme vypustit při běhu duši. Pejskové také dostali nový luxusní domeček. Kvůli tomu, jakým způsobem devastovali zahradu a úspěšně likvidovali cokoliv nově zasazeného se jejich výběh zmenšil na 1/3 zahrady (ale pořád je dost velký, tak 300m2). Nové sídlo je samozřejmě jenom denní, doma stále na noc okupují gauč, kam už se my bohužel ani nevejdeme. Trinečka si boudu hned oblíbila, Vim jí navštíví nejdříve až začne pršet. |