Po osmi a něco měsících jsme se konečně dočkali a 14. března se k nám přidal Toníček. Vzhledem k pracovně náročné a vytížené sezoně nás vlastně jeho příchod trochu vysvobodil. Já jsem přišla o břicho, co mi bránilo v pohybu, Pavlovi odjeli poslední hosté a paradoxně teď máme více času na to, věnovat se i psům. Z těch se ke konci sezony staly dvě velké koule, co zabírají na gauči tolik místa, že už se k nim skoro ani nevejdeme. Začínáme teda společně přípravu na novou sezonu - chodíme na procházky. Psi toho dost naběhají a my s Toníčkem relaxujeme. Už se nemůžu dočkat prvních výběhů a projížděk na kole. Naštěstí je ke mně příroda milostivá a podmínky to zatím neumožňují. Nemusí mi tak být líto, že je venku krásné jaro a já sedím doma a posiluji tak maximálně pánevní dno. Každopádně už mi zbývá jen pár týdnů a pak s chutí do toho!
Začínáme začátkem května v Rokytnici! Pavel poběží a já budu povzbuzovat, co to dá.
Začínáme začátkem května v Rokytnici! Pavel poběží a já budu povzbuzovat, co to dá.