Už teď víme, že letošní příprava nebyla podle zn. ideál, ale podzimní mistrovství republiky se prostě povedlo! Smůlu si trochu vybral Vimeček, když nejprve dostal červenou v tréninku kvůli rozřízlé pacce a po třech trénincích v den odjezdu na Horník dostal slušný průjem, který se ho držel celý víkend.
Snažili jsme se v pátek dojet co nejdříve, abychom si stihli projet celou trať i se psy, ale krátké podzimní dny nám moc nepřály. Tma nás chytla už v půlce trati a bez čelovky jsme na neznámých křižovatkách trochu tápali. Pejskové si z toho snad něco odnesli, když druhý den předvedli téměř bezchybné odbočování (až na Trinečky první zatáčku, kde chtěla sejmout pár diváků a nějaký ten kolík, který zmizel z louky).
Rozhodli jsme se, že Trinka jakožto méně zkušená pojede s ostatními v kategorii BkjM a Vim si dá závod o pár hodin později mezi spřeženími. Jakmile Trinny vystartovala, nervózně jsem se stopkami čekala v cíli, kdy dorazí. Podle času ostatních jsem si myslela, že budu čekat déle, ale nakonec trať projeli za méně než 12 minut! V cíli Trinka padla a my jí radostně obskakovali. S Vimem jsem se bála mnohem víc, přeci jen po společných zkušenostech jsem si nebyla jistá, jak kolo zvládne. A byla jsem nemálo překvapená a šťastná, když se ukázalo, že jsem Vima podceňovala. V sobotu zajeli čas jen o 6 vteřin delší než 12 minut, a to se po cestě potýkali se spřežením. Celkově se usadili na 6. a 7. místě, takže náš cíl skončit do 10. místa byl první den na dosah. A co víc, v rámci mistrovství republiky obsadili 3. a 4. místo!
Druhý den bylo vše mnohem uvolněnější, z Pavla spadla nervozita a byl odhodlaný dát do závodu vše, aby své pozice udržel. Měl v plánu zlepšit se o 30 sekund, což se nakonec v průměru povedlo! S Trinečkou zajel perfektní čas 11:21, který byl jen o 18 vteřin pomalejší, než čas mistra republiky. Vzhledem k našim ambicím neuvěřitelný výsledek. A Vim v sobotu zajel vlastně svůj první opravdický závod, kdy na startu byl k neudržení, tak jak vystartoval, tak i dojel a v cíli samou radostí chtěl hned startovat znova. A navíc byl jen o 7 sekund za Trinny!
Svoje pozice druhý den Pavlík uhájil a stal se tak hrdým druhým vicemistrem ČR! Vim si odvezl bramborovou medaili. V celkovém pořadí potom skončili 6. a 7.
V nabité konkurenci Pavlík předvedl, že přiblížit se špičce není nemožné. Trinka je naše malá šampionka a už se nemůžeme dočkat toho, co předvede další roky až zesílí a zmoudří. A snad největší radost mám z toho, že jsme konečně rozlouskli Vimečkovo oříšek. V trénincích, i když jsem myslela, že dělám to nejlepší pro něj, jsem ho nejspíš unudila k smrti. Jakmile se s Pavlem pustil trochu více do rychlosti, začal předvádět mnohem lepší výkony.
Časově už nám bohužel žádné další podzimní závody nevyjdou, nejbližším závodem budou tedy sousední Abertamy. I tak už myslíme na rok dopředu, jak upravíme trénink, aby naše výsledky byly ještě lepší! Zlí jazykové tvrdí, že by stačilo, kdyby Pavel začal nosit elasťáky místo plandavých kalhot, tomu se ale zatím úspěšně brání.
Snažili jsme se v pátek dojet co nejdříve, abychom si stihli projet celou trať i se psy, ale krátké podzimní dny nám moc nepřály. Tma nás chytla už v půlce trati a bez čelovky jsme na neznámých křižovatkách trochu tápali. Pejskové si z toho snad něco odnesli, když druhý den předvedli téměř bezchybné odbočování (až na Trinečky první zatáčku, kde chtěla sejmout pár diváků a nějaký ten kolík, který zmizel z louky).
Rozhodli jsme se, že Trinka jakožto méně zkušená pojede s ostatními v kategorii BkjM a Vim si dá závod o pár hodin později mezi spřeženími. Jakmile Trinny vystartovala, nervózně jsem se stopkami čekala v cíli, kdy dorazí. Podle času ostatních jsem si myslela, že budu čekat déle, ale nakonec trať projeli za méně než 12 minut! V cíli Trinka padla a my jí radostně obskakovali. S Vimem jsem se bála mnohem víc, přeci jen po společných zkušenostech jsem si nebyla jistá, jak kolo zvládne. A byla jsem nemálo překvapená a šťastná, když se ukázalo, že jsem Vima podceňovala. V sobotu zajeli čas jen o 6 vteřin delší než 12 minut, a to se po cestě potýkali se spřežením. Celkově se usadili na 6. a 7. místě, takže náš cíl skončit do 10. místa byl první den na dosah. A co víc, v rámci mistrovství republiky obsadili 3. a 4. místo!
Druhý den bylo vše mnohem uvolněnější, z Pavla spadla nervozita a byl odhodlaný dát do závodu vše, aby své pozice udržel. Měl v plánu zlepšit se o 30 sekund, což se nakonec v průměru povedlo! S Trinečkou zajel perfektní čas 11:21, který byl jen o 18 vteřin pomalejší, než čas mistra republiky. Vzhledem k našim ambicím neuvěřitelný výsledek. A Vim v sobotu zajel vlastně svůj první opravdický závod, kdy na startu byl k neudržení, tak jak vystartoval, tak i dojel a v cíli samou radostí chtěl hned startovat znova. A navíc byl jen o 7 sekund za Trinny!
Svoje pozice druhý den Pavlík uhájil a stal se tak hrdým druhým vicemistrem ČR! Vim si odvezl bramborovou medaili. V celkovém pořadí potom skončili 6. a 7.
V nabité konkurenci Pavlík předvedl, že přiblížit se špičce není nemožné. Trinka je naše malá šampionka a už se nemůžeme dočkat toho, co předvede další roky až zesílí a zmoudří. A snad největší radost mám z toho, že jsme konečně rozlouskli Vimečkovo oříšek. V trénincích, i když jsem myslela, že dělám to nejlepší pro něj, jsem ho nejspíš unudila k smrti. Jakmile se s Pavlem pustil trochu více do rychlosti, začal předvádět mnohem lepší výkony.
Časově už nám bohužel žádné další podzimní závody nevyjdou, nejbližším závodem budou tedy sousední Abertamy. I tak už myslíme na rok dopředu, jak upravíme trénink, aby naše výsledky byly ještě lepší! Zlí jazykové tvrdí, že by stačilo, kdyby Pavel začal nosit elasťáky místo plandavých kalhot, tomu se ale zatím úspěšně brání.