V květnu se mi konečně splnilo to, na co jsem se dlouho těšila - stála jsem na startovní čáře závodu! Na víkend do Příchovic jsem vyrazila s Toníčkem, mamkou a oběma psama, nev jsem nebyla schopná rozhodnout se, s kým poběžím. Po sobotním ranním projetím trasy na koloběžce s oběma se dilema rozseklo a vyhrála Trinny. Oba běželi sice skvěle, ale přeci jen hnědka lépe zvládá vedro a na konci trasy byla o něco víc svěží než Vim. Celou sobotu jsme si náležitě užili na slavnostech Járy Cimrmana, přičemž nervozita nebyla žádná. Nemůžu ale říct, že bychom si nekladli cíle! V mých představách jsem závod běžela do 25 minut, ideálně kolem 23. Mamka se taky účastnila a u ní bylo jasné, že se musí vejít do 35 minut.
Stejně jako loni bylo celý víkend slušné vedro, ale v den závodu někteří účastníci měli poránu i mikinu, tak jsem si dělala naděje, že to bude v pohodě. Horko nakonec tak strašné nebylo a my jsme s Trinkou stály na startu jako druhé za běžkyní bez psa. Trinka mi na start šla celou dobu u nohy a zvukově se projevovala na své možnosti celkem mírně, až jsem si říkala, co se to s ní děje. To vyvrcholilo tím, že na startu stála jako beránek a čuměla před sebe. Při odpočítávání stále nic, ale na GO vyrazila jako střela. Je to statečná silná slečna, protože mě dovláčela až do cíle ve cvalu a jakmile jsme protly cílovou pásku, udělala otočku o 180 a tentokrát se už hlasitě dožadovala dalšího startu. Závody prostě miluje. Navíc, i když jsme hodně času strávily ochlazováním po cestě, se splnil můj cíl, když jsme doběhly v čase jen o něco delším než 23 minut. Celkově nám to stačilo na 13. místo z cirka 60 canicrossařek.
I mamka se předvedla a limit splnila. O to víc byla spokojená, když zkončila v polovině startovního pole a porazila i některé pejsky.
Stejně jako loni bylo celý víkend slušné vedro, ale v den závodu někteří účastníci měli poránu i mikinu, tak jsem si dělala naděje, že to bude v pohodě. Horko nakonec tak strašné nebylo a my jsme s Trinkou stály na startu jako druhé za běžkyní bez psa. Trinka mi na start šla celou dobu u nohy a zvukově se projevovala na své možnosti celkem mírně, až jsem si říkala, co se to s ní děje. To vyvrcholilo tím, že na startu stála jako beránek a čuměla před sebe. Při odpočítávání stále nic, ale na GO vyrazila jako střela. Je to statečná silná slečna, protože mě dovláčela až do cíle ve cvalu a jakmile jsme protly cílovou pásku, udělala otočku o 180 a tentokrát se už hlasitě dožadovala dalšího startu. Závody prostě miluje. Navíc, i když jsme hodně času strávily ochlazováním po cestě, se splnil můj cíl, když jsme doběhly v čase jen o něco delším než 23 minut. Celkově nám to stačilo na 13. místo z cirka 60 canicrossařek.
I mamka se předvedla a limit splnila. O to víc byla spokojená, když zkončila v polovině startovního pole a porazila i některé pejsky.